Detail

"RANDYMU STAČÍ PĚT PIV"

... říká herec Bohdan Tůma, který bratrovi hlavní postavy v seriálu Jmenuju se Earl propůjčil hlas. S dabingem má bohaté zkušenosti: "Všechny role už si ani nepamatuji," přiznává. Rozhodně ale nezapomene na filmy s Jimem Carreym.

Seriál Jmenuju se Earl sledujte každé pondělí až čtvrtek ve 21:30 na Prima COOL.

Podívejte se na VIDEO upoutávku.

Rozhovor s Petrem Rychlým, který nadaboval postavu Earla, si přečtěte tady.
Rozhovor s Hankou Ševčíkovou, která nadabovala Earlovu potrhlou exmanželku Joy si přečtěte zde.
Vše o seriálu Jmenuju se Earl najdete tady.

Vaše jméno je často slyšet při titulcích filmů. jak a kdy jste se k dabingu dostal?

Můj tatínek měl kamaráda, který byl dabingový režisér. Byl to pan Hnilica. Mně bylo kolem patnácti let a hlásil jsem se tehdy na konzervatoř na herecké oddělení, kde je důležitá i práce s hlasem. Dabing je na hlasovém projevu postavený, a tak pan Hnilica řekl: Pojď, já tě vyzkouším.‘ Poprvé jsem byl rozklepaný, vyřízený, pomalu ze mne nevyšla kloudná věta. Dnes už je to pochopitelně jiné.

Co vás na dabingu láká?

Je to pochopitelně víc věcí. V první řadě je příjemné, že člověk dělá pořád něco jiného. Pokaždé je to jiný pořad, seriál nebo film. Ano, stane se, že namlouvám tentýž film i stejnou postavu, protože společnosti někdy neodkoupí film i s českým dabingem, protože je pro ně výhodnější udělat si ho znovu. To se ale přihodí málokdy. Většinou přicházím do styku s novými tituly. Zajímavý je rozdíl v namlouvání kreslených a hraných filmů. U živých herců musí člověk dost často hlasově a emocionálně kopírovat herce, kterého mluví. Jako by to byl plagiát toho, co hraje herec na obrazovce. U kresleného filmu si můžete dovolit podstatně víc. Víc si můžete hrát s hlasem, dávat víc ze sebe, užít si osobní kreativity.

Jak se připravujete na dabing filmu, seriálu?

Na velké přípravy není čas. Většinou se seznámím s textem a s postavou až na natáčení. Někdy i čtvrt hodiny před prvním usednutím k mikrofonu. Režisér, když je hodný, tak nám řekne, o čem film nebo seriál je, jak se moje figura rozvíjí. Ale někdy ani to ne. Často si na to, jak postavu ztvárnit hlasově, musím přijít sám během dabování.

Co všechno jste si už v dabingu zkusil?

Mně se zdá, že úplně všechno. Ale už si ani všechny dabingové role nepamatuji. Pro mne je to práce s hlasem, která mne baví, a pak není důležité, co nebo koho namlouvám. Ať je to předmět, člověk, zvíře – drak, žirafa, slon. Mluvil jsem už i ženskou roli. Vedle lidí, postaviček a předmětů jsou to pochopitelně i takové věci jako titulky, někdy odříkané v neuvěřitelně rychlém tempu, aby se do časového limitu vešly všechny informace. Ale namlouvám i reklamy a tak podobně. Zvláštní disciplínou je pro mne režie dabingu. Musím říct, že v této roli cítím daleko větší vypětí než jen v roli herce, který namlouvá postavu. Ono se totiž k tomu základnímu režijnímu řemeslu připojí i věci trochu organizační. Jsem nervózní, zda se vše stihne v termínu; mám přece jenom zodpovědnost za celý tvar, za výběr hlasů a tak dále.

Zažil jste někdy, že jste byl nucen využít až nezvykle exponovanou polohu hlasu?

No jistě, několikrát! Nejčastěji u jedné ze svých nejtěžších figur, kterou hodně mluvívávám – je to Jim Carrey. Mluvit ho je hodně těžké. Je to náročné na expresi, na výraz, na všecko.

Už jste se někdy setkal s podobnou postavou, jakou dabujete v seriálu Jmenuju se Earl?

Setkal. Shodou okolností je Randymu trochu podobný jeden můj známý. Mám chalupu v Jizerských horách a tam jej často potkávám. Opravdu mne trochu inspiroval – je pomalejší, těžko mu všechno dochází a také většinou všechno zkazí, protože se to snaží udělat nejlíp, jenže podle sebe. Je to ale dobrá duše.

Co by vás na životě bratra Earla lákalo?

Nejsem ten typ, že bych někomu záviděl, že bych se chtěl ocitnout tam a tam nebo být jinou osobou. Jsem určitě rád tam, kde sem. Jsem spokojený s tím, co mám. Někdy ve filmech vidím opravdu nevídaná místa, ale pro mne je to všecko jen práce a tím to končí. Randy je po pátém pivu nevypočitatelný.

Kdy jste vy sám sebe překvapil a čím?

To jsou spíš věci, se kterými se člověk nechlubí. Souvisí to s tím, že kamarád potřeboval pomoc, jenže přátelé se od něj odtáhli. Byl jsem jediný, kdo mu pomohl. Nakonec jsem byl překvapený, že jsem do toho šel. Všichni mne odrazovali pro jeho pověst. Byl to problematický člověk. Nakonec mne obdivovali a já sám jsem se sám sebe ptal, proč jsem to vlastně udělal. Zkrátka jsem mu chtěl pomoct. Šlo o hodně peněz a vlastně jsem touto svou umíněností ohrozil i existenci své rodiny. Nakonec se zachoval, jak slíbil, a půjčka skončila dobře.

Líbilo by se vám žít v podobném malém městě v USA, ve kterém seriál začíná?

Ani přesně nevím, jak se to tam jmenuje. Ale bylo to příjemné malé město. Líbilo by se mi tam žít. Problém by ale byl s dojížděním za prací. Dnes jsou soustředěna dabingová studia ve velkých městech jako Praha, Brno a Ostrava a čas, který bych ztratil dojížděním, hraje velkou roli.

Randy „relaxuje“ v Krabí boudě u Ernieho? Kde vy?

Já zásadně relaxuji sportem. V této profesi nemůže člověk vypnout ani na vteřinu, mozek je neustále v pohotovosti, během dabování musím odchytávat synchron, rychle číst, přizpůsobovat se tempu té které figury. Je to hodně o soustředění a postřehu. Po celém dni ve studiu jsem pak unavený hlavně psychicky, i když kromě hlavy bolí někdy i záda a zadek od dlouhého sezení. Pak je pro mne nejlepší sport. Mám rád hlavně kolektivní. Nejsem individualista. Baví mne tenis, ale konkrétně čtyřhra, chodím hrát hokej, floorbal. Všechno s kamarády. Chodím se dívat na fobalovou i hokejovou ligu. Je to pro mne zkrátka vyčištění hlavy. V takové relaxaci možná hraje roli i to, že jsem venku a odpočinu si od malých uzavřených prostor, jakými jsou často dabingová studia.

Koho nebo co byste nejraději daboval?

Co jsem zatím chtěl, se mi v dabingu splnilo. Samozřejmě jsem musel nějakou práci odříct, hlavně z časových důvodů, ale všechna přání, která se mi uhnízdila v hlavě, se mi zatím splnila.

Další rozhovory:

Hanka Ševčíková: Earl má velké kouzlo
Petr Rychlý: Earl si užívá každou pitomost
Petr Rychlý: Jak se dabovali Griffinovi
Bob Klepl: "Vždycky dopadnu jako ten pes"
Niceland: "Mám rád sitcomy"

možnosti

sociální sítě