Detail

"EARL MÁ VELKÉ KOUZLO"

... říká Hanka Ševčíková, která v seriálu Jmenuju se Earl nadabovala potrhlou exmanželku hlavního hrdiny Joy.
V rozhovoru prozradila i fígle ze zákulisí dabingu nebo to, co by udělala se 100 000 dolary, kdyby je stejně jako Earl vyhrála v loterii.

Podívejte se na VIDEO upoutávku.

Seriál Jmenuju se Earl sledujte každé pondělí až čtvrtek ve 21:30 na Prima COOL.

Přečtěte si rozhovor s Petrem Rychlým, který nadaboval Earla.
Přečtěte si rozhovor s Bohdanem Tůmou, který nadaboval Earlova bratra Randyho.
Vše o seriálu Jmenuju se Earl najdete tady.

Kdy jste se o sitcomu Jmenuju se Earl poprvé dozvěděla?

Já jsem o tom seriálu vůbec nevěděla. Oslovil mne režisér českého znění Martin Velda, že by měl pro mne pěknou roli. Tak jsem se v podstatě s Earlem seznámila až při dabování prvních dílů. Už při prvních smyčkách jsme museli zastavit, protože jsme se všichni chechtali některým neuvěřitelně zábavným scénám. Na určité pasáže se chodili dívat i produkční. To už se dneska děje málokdy.

Jak se díváte na život Joy? Chtěla byste žít jako ona?

Určitě bych jako ona nechtěla žít! Jsem ale jako herečka strašně ráda za toto setkání, protože Jaime Presslyová, která Joy hraje, dovede být velmi půvabná i velmi ošklivá a komická. A přitom je to pěkná ženská a stále je v jejím projevu cítit i vtipný nadhled herečky. Když se ovšem vžiju do postavy, nechtěla bych Joy být – to je jeden velký zmatek. Hned musím dodat, že to nebylo lehké dabování. Ona v podstatě mluví jako kulomet.

Jak dabování probíhá? Dá se dabingem jiných herců vyzjkoušet odlišný herecký styl?

Vyzkoušet si to na vlastní kůži příliš nejde. Protože jste ve studiu za tu danou herečku. Určitě vám to ale rozšíří rejstřík, jak různě se dají některé herecké situace řešit. Dnes už to není možné časově ani finančně, aby herec přišel do studia, nechal si pustit celý film a tam, kde má dabovat, si své repliky namluvil. Do studia jako herci přijdeme, sedneme si a dabujeme své situace. Nevidím díl vcelku. Dodnes seriál vlastně ve správné posloupnosti neznám. Jen jsem nadabovala útržky Joy. Někdy ani nevíte, o co v ději jde. V tu chvíli je tu režisér a vysvětlí, co je to za situaci, co ta která postava předtím zažila nebo dělala…

Co si myslíte o konání dobrých skutků? Earl se do nich vrhá takřka bezhlavě...

Pro mne dobré skutky spadají do absolutně normálního chování, které vychází z desatera. Když jej vezmeme třeba jen jako pravidla slušného chování, i když jeho hodnota je daleko větší. Neuvědomuju si třeba, když činím něco jako dobrý skutek, že ho dělám, protože v tu chvíli se ani nedokážu jinak zachovat. Vidím třeba třesoucí se babičku, která třikrát vejde na vozovku a třikrát se vrátí, protože nestihne přejít. Nedokážu jí nepomoci jako chodec nebo jako řidička počkat, až přejde. Třeba dvacet minut. Už jenom z toho důvodu, že jsem taky měla babičku. Stačí, že takové lidi kolem sebe máte, a přejete si, aby se k nim také někdo tak zachoval. Nedej Bůh, že jednou budeme na jejich místě, že? Ale opravdu, nepočítám, nezaznamenávám: Á, dnes jsem udělala tři dobré skutky. Ne, to ne. Neberu to vlastně jako dobrý skutek, jsou to situace, kdy se ani jinak zachovat neumím.

Oslovil by vás Earl jako ženu?

Na první pohled určitě ne, ale při komunikaci by mne trochu zasáhl, protože má velké kouzlo právě v tom, jak řeší situace, jak přemýšlí, jak reaguje. Tou svou neobvyklou psychikou by na mne určitě zapůsobil. V některých případech mne až zaskočilo jeho netypické řešení situací, někdy tvrdohlavé, zkratkovité. Žít s takovým člověkem bych rozhodně nedokázala, ale jít s ním na skleničku s přáteli, to by asi byla velká legrace. Já jako žena mám ale trochu jiné mužské idoly.

Co byste udělala se 100 000 dolarů, kdybyste je stejně jako Earl vyhrála?

To se najednou v člověku objeví dvě linky. Na jednu stranu má pocit, že by měl udělat dobro pro svět, a potom, že by měl udělat dobro pro rodinu. Já bych se to po domluvě s manželem snažila nějak dát dohromady. Od chvíle, co se nám narodila dcera, bere člověk vše kolem sebe ve větších souvislostech a zasahují ho i věci, o kterých dřív ani nevěděl. I když dnes i ta Earlova výhra ve srovnání s výší některých platů, úniků a vytunelovaných sum ani tak horentní není. Kdybych ji ale vyhrála, určitě bych se snažila uspokojit nejzákladnější potřeby naší rodiny. Nyní nás s manželem docela pálí, že nejsou jesle a že jsou školky přeplněné. Peníze bych jistě nasměrovala k tomu, abych dobře zajistila dceru, a určitě bych se poohlédla i po dětském domově, kde by potřebovali finanční injekci.

V čem se liší Váš přístup k hereckým rolím v divadle a v dabingu?

Především ve výrazových prostředcích. Liší se ale i časovým rozvrhem. V divadle dostanete roli, máte čas v klidu si text přečíst, setkat se na zkouškách s režisérem, kolegy, promluvit si o hře, o roli, pracovat od základu. Kdežto v dabingu je času na přípravu mnohem méně. Přijdete, dostanete text, režisér vám řekne něco o roli a vy už se necháte vést herečkou, kterou namlouváte. Základní pravidlo, které jsem vypozorovala u ztvárňování dabingové postavy, je to, že vy vlastně nekopírujete, ale snažíte se naplnit to, co daný herec hraje. Když pracujete na roli v divadle, stavíte a naplňujete si svou roli sám. Pochopitelně po dohodě s režisérem a kolegy. V dabingu postavu už někdo postavil. Myslím si, že chybou je, když se herec snaží být lepší a dávat víc vlastní herecké invence, než kterou vkládá do postavy herec na obrazovce. Ty dva projevy pak nemusí být synchronní. Výrazové prostředky jsou v dabingu omezenější než na divadle. V dabingu se můžete soustředit hlavně na svůj hlasový projev, dech, pauzy, výslovnost, intonace, v divadle ale musíte být celí. Přibude pohyb, gesto, celková image, zkrátka vše, čím jste i vidět. Při namlouvání postavy se vlastně zavřete sám do sebe a s danou rolí. Snažíte se hereckým způsobem toho herce, kterého dabujete, předat v češtině postavu divákům. Občas srovnávám náročnost dabingu s řízením auta, které mám hodně ráda. Musíte synchronizovat spojku, brzdu, plyn, řazení, volant, ale to není všechno. Ještě dopravní značky, situaci na silnici. A potom, když jste zkušený, také hlídáte spotřebu, abyste ušetřili, a hlavně dovednost předvídat za všechny řidiče kolem sebe. To mně hodně připomínal táta. Pak je člověk opravdu dobrý řidič. A v dabingu je to podobné. Přijdete, dostanete text, který vidíte poprvé, začne vám znít angličtina do ucha, řídíte se na obrazovce kódem, a ještě se musíte trefit do pusy herečky, kterou mluvíte. A sesynchronizujte to!

Co vás v dabingu poslední dobou potěšilo nebo zarmoutilo?

Dabing mne baví a je to pochopitelně i finanční injekce. Třeba během týdne se setkáte s velkým počtem postav, což u divadla v takové rychlosti není možné. Měla jsem v poslední době dokonce štěstí na velké dabingové role, za které mne pochválil i můj manžel Marko Igonda, také herec. A musím říci, že je dost kritický a náročný. Nyní, kdy mám dceru, mne také potěšilo, že mezi těmi dabingovými rolemi byly i ty v kreslených filmech z produkce Walta Disneyho. Dokonce mi nedávno šly v kinech tři jeho filmy, kde jsem měla velké ženské role. Byl to pro mne opravdu pracovní úspěch. Celý proces je totiž americkou produkcí přísně hlídaný. Nejdřív se dělají na role hlasové castingy a ty se pak posílají do Ameriky na posouzení a schválení výběru hlasů. Dále probíhá kontrola i během dabování. Přijede jejich zástupce, opravuje vás a v takové chvíli není problém říct jednu větu i šestnáctkrát. Musela jsem někdy opravit i dech. Nebo jsem byla po čase zavolána, abych přemluvila pár replik, protože se intonace zkrátka produkci nezamlouvala. Několikrát se dokonce stalo, že musela česká produkce na základě požadavku z Ameriky celou roli přeobsadit a přemluvit. Jsem ráda, že to nebyla ta má.
Pod takovým přísným dohledem je to práce, kdy jdete po milimetrech. Tím, co by člověk normálně nadaboval za půl dne, se zabýváte někdy den i dva. Podle toho, jak je ta role náročná. Ve finále se celý český dabing smíchá, upraví a pošle zpět do Ameriky. Oni to tam musí schválit. A pokud souhlasí, tak teprve potom jde film do kin. Je to opravdu hodně práce. Po tom všem máte pocit, že jste udělal kus dobrého díla. Najednou si ale v odborném časopise, který se filmu vyloženě věnuje a kde by navíc o procesu dabingu měli něco vědět, přečtete, že jde o výborný film a kreslenou postavu skvěle anglicky namluvil např. John Travolta. Ale „bohužel" v kinech film uvidíte s českým dabingem. Takové odsouzení je skutečně na pováženou, protože jednou větou redaktor „odstřelí" neskutečnou dřinu. Nejen herců a režiséra, ale celého štábu. Kdyby to bylo opravdu tak špatné, jak český pan redaktor naznačuje, jak je potom možné, že americká produkce české znění pečlivě překontrolovala, odsouhlasila a pustila do kin? Kdyby to bylo opravdu špatné, tak film do kin nepůjde a rodiny s dětmi a všichni ti, kteří se nechtějí zdržovat titulky, by si nic neužili.

Co si představíte pod pojmem COOL?

Takové slovo nepatří do mého slovníku. Jak jej slyším, je jasné, že patří do slovníku lidí nejméně o generaci mladší. Pochopitelně, že to slovo slýchávám čím dál častěji, asociuje mi třeba různé tituly, nápisy na tričku, ale také to, že díky sitcomu s Earlem vím, že existuje televize Prima COOL. Představuju si pod tím slovem něco jako happy, super, nej, nej, nej, co zasáhne dnešní velmi mladou a otrlou generaci.

Další rozhovory:

Petr Rychlý: Earl si užívá každou pitomost
Bohdan Tůma: Randymu stačí pět piv
Petr Rychlý: Jak se dabovali Griffinovi
Bob Klepl: "Vždycky dopadnu jako ten pes"
Niceland: "Mám rád sitcomy"

možnosti

sociální sítě